Květen 2014

5.5.2014

5. května 2014 v 15:29
Všechno bylo růžové.
A teď to ze sebe zase musím vypisovat.
Ty mé sny mě jednou zabijí.
Proč to můj mozek dělá? Proč v nich podvádím? Zamilovávám se? Proč z toho mám po probuzení tak hrozné výčitky.
Proč se mi to líbilo?
Proč se cítím tak hrozně, ale opravdu hrozně prázdná?
Je mi ze mě zle.
Zase se na nic nedokážu soustředit.

Nejlépe to vystihují Dymytry - Zase mi lhali

Na prsou mě tlačí a dech mi sotva stačí, asi bych byl radši, kdyby si mě vzal,
ten s tou černou kápí, co nás trápí, prostě máchne kosou a půjde o dům dál.
Myslím, že mi lhali, ty co mi život dali, když se mě pak ptali, co bych dělat chtěl,
měl jsem spoustu plánů a otevřenou bránu, někde se to zvrtlo, dřu na jiný - bohužel.

Moje hlava, to je mý prokletí, prostě ji utrhnu, zahodím do smetí.
Moje hlava, to je mý prokletí, už nikdy nebudu snít, z krku jí ukroutím - ta se proletí.
Bez ní mi bude líp, to se mi uleví, povolí napětí.

Pořád klikat myší, měl jsem cíle vyšší, šéf to všechno slyší a zas mi zatopí.
Chci svý dětství zpátky, řeším jenom splátky, hlavu do oprátky a zmizím beze stopy.
Myslím, že mi lhali, ty co mi život dali, když mi povídali, že to bude medový.
Měl jsem spoustu plánů a teď už jenom stárnu, až tu jednou nebudu, nikdo se nedoví,
že jsem tady byl.